Postižení si dobře pamatují okamžik, kdy jim byla rakovina diagnostikována. Pocit bezmoci a nejistoty. Tento okamžik se hluboce vryje do osobnosti. A vypadávání vlasů jako vedlejší účinek je často vnímáno jako katastrofa.
V polovině svého života jsem se musela dozvědět, že trpím rakovinou prsu, a musela jsem podstoupit chemoterapii. Moje kadeřnice a specialistka na růst vlasů Karin El Benna mě seznámila s konceptem péče Oncohaircare. Nemusela jsem dlouho přemýšlet a týden před první chemoterapií jsem se rozhodla do programu péče zapojit.
První tři měsíce jsem chodila na chemoterapii každé tři týdny, pak jednou týdně. Asi tři týdny po první chemoterapii jsem si všimla, jak mi vypadávají vlasy. V určitém okamžiku to bylo jen dvacet až třicet procent. Abych se cítila pohodlněji, nechala jsem si zbylé vlasy ostříhat nakrátko a zvolila jsem si paruku z lidských vlasů. Díky ní jsem se cítila o něco pohodlněji.
Můj odborník na růst vlasů mě provázel tímto těžkým obdobím a povzbuzoval mě, abych se nevzdávala a pracovala na růstu nových vlasů. A skutečně, už po sedmi týdnech jsem viděla první vlasy, které mi začaly růst. Měla jsem za sebou teprve polovinu chemoterapie a první vlasy už opět rostly. To ve mně vyvolalo dobrý pocit: začíná se blýskat na lepší časy!
Někdy jsem měla dojem, že se nic nemění, a moje zoufalství se šířilo. Ale pokaždé mě HAIR vital přesvědčil o pokroku: fotografie, které jsme pořizovali každé dva až tři týdny, mi jasně ukázaly, že se mýlím.
Karin mi dodávala sílu a motivovala mě, abych pokračovala. Opravdu mě bavilo sledovat, jak mi vlasy rostou, a občas jsem se o své drobné úspěchy podělila s přáteli. A bylo moc příjemné dostávat milou zpětnou vazbu. Poslední den chemoterapie jsem měla vlasy dlouhé asi tři centimetry.
Kdykoli bych se vrátila ke specialistovi na růst vlasů. Považovala jsem to za nesmírně pozitivní a užitečné, a proto jsem v léčbě pokračovala i během radioterapie, která mi ubírala energii.
Co mi pomohlo lépe snášet stresující období chemoterapie? Motivační rozhovory mi dodávaly odvahu a sebedůvěru. Cítila jsem se tak nějak v bezpečí a vždy jsem měla dojem, že svou péčí dělám pro své tělo něco dobrého.
